Canisterapie: pacientům pomáhají čtyřnozí léčitelé
Šumperk - Nevšední terapii prostřednictvím čtyřnohých léčitelů zažívají nově pacienti léčebny dlouhodobě nemocných na interně Šumperské nemocnice. Se svými dvěma bearded koliemi Bazilíškem a Pinkim a králíky Růženkou a Artušem je každý týden navštěvuje terapeutka Hana Mösnerová zvaná Bobina.
Autor:
Stanislava Rybičková
Jedna z klientek canisterapeutky Bobiny Mösnerové v šumperské nemocnici
Autor: Hana Mösnerová
Zooterapie je nová terapeutická metoda, která využívá pozitivního působení zvířat na zdraví člověka. Zvířata pomáhají aktivizovat dlouhodobě ležící pacienty, ulevují jim od napětí a mají velmi pozitivní vliv na jejich psychiku.
„Se zooterapií jsme začali v polovině listopadu zejména u postižených pacientů či pacientů s mozkovou obrnou. Prospívá jim jak kontakt se zvířaty, tak jejich teplo, které je účinné pro prohřívání svalů. Mnoha pacientům také zvířátka nahrazují to, co jim schází nejvíce – příjemné doteky a blízkost někoho, kdo je za pohlazení vděčný,“ říká náměstkyně nemocnice Eva Pavelková.
Nemocnice je jen jedním z mnoha míst, kam Bobina se svými chlupatými léčiteli chodí. Navštěvuje kojenecký ústav, domov důchodců, mohelnické denní centrum pro mentálně postižené Okýnko nebo ústav pro pacienty s alzheimerovou chorobou v Jedlí. Pomáhá autistům, vozíčkářům i těžce dementním pacientům. Má na tři stovky klientů, tím nejmladším je šestiměsíční holčička, nejstarším stoletá paní.
„Pacienti zvířátka hladí, mazlí se s nimi, krmí je nebo i češou. U těch ležících používám spíš králíky. Efekt je někdy opravdu neuvěřitelný, reagují i pacienti, o kterých je okolí přesvědčeno, že nevnímají,“ říká Hana Mösnerová.
Canisterapii (canis znamená v překladu z latiny rod psovitých šelem) se začala věnovat poté, co se léta zabývala sportovní kynologií. Dnes už školí další canisterapeuty.
„Zvířátka pro terapii musí být velmi trpělivá a poslušná Nesmí být agresivní, ale nesmí se ani bát. Pes musí projít zkouškami ze základů poslušnosti a povahovými testy,“ vysvětluje Hana Mösnerová.
Ne každý pes se na tento druh terapie hodí. Zkoušky nejsou jednoduché. Adepti musí ustát v klidu nejrůznější situace, nesmí se polekat ani zaútočit.
„Při zkouškách se například simuluje situace, kdy kolem psa rychle proběhne figurant a praští o zem taškou plnou petlahví. Tito pejsci si zkrátka musí téměř všechno nechat líbit,“ dodává Mösnerová.
Největší odměnou jsou pro ni pokroky jejích klientů. A pozitivních případů má celou řadu.
„Pes sám vycítí, kde má pacient problém a na to místo se zaměří, vysílá na ně energii, prohřívá ho. Když to klientovi nevadí, nechám psa, aby mu třeba olizoval ruku. Je to úžasná masáž, která zlepší krevní oběh a dokáže uvolnit zkroucenou končetinu,“ říká terapeutka.
Zajímavý příklad má i z jedelského ústavu pro lidi s alzheimerovou nemocí. Typické je pro ně ztráta krátkodobé paměti.
„Do pokoje pacientky, která vždy jen seděla v křesle a dívala se upřeně na své papuče, jsem jednou vešla namísto se psem s králíkem. Zvedla hlavu a zeptala se: Kde máte psa?“ líčí Bobina.
Pro své postižené klienty založila i občanské sdružení Kamarádi otevřených srdcí a pořádá pro ně sportovní a kulturní akce včetně každoročního plesu. Za svou práci převzala v minulém roce ve Stavovském divadle prestižní Cenu Ď určenou pro české mecenáše a dobrodince.
Zdroj:Šumperský deník
