Jsem opravdu ráda a hrdá na to, že já i mí psi patří k té báječné rodině canisterapeutů
Roku 2015 uplynulo neuvěřitelných patnáct let od založení nestátní neziskové organizace Podané ruce, z. s. Tehdy se sešla skupina nadšenců kynologů, kteří o aktivitách za pomocí psů, canisterapii, slyšeli, četli a věřili v to, že i pro postižené občany a seniory, pro děti z dětských domovů, je tato aktivita vhodná.
Byla jsem spolu s několika přáteli při plánování budoucích canisterapeutických aktivit přítomná a nadšení i elán nám opravdu nechyběl. Bez toho by určitě nešlo dát základy tak silné organizaci, jakou nyní Podanky jsou.
V roce 2000 jsme začínali se zhruba dvaceti dobrovolníky. Nyní je nás členů šedesát hlavně na severu Moravy, ale máme členy i napříč celou Českou republikou.
Dovolím si pár zastávek, jak šly roky existence Podaných rukou, z. s.
12. 4. 2000 byla organizace založena a v tom roce se konaly i první canisterapeutické zkoušky. Snažili jsme se vždy nejen informovat o canisterapii, předávat nabyté zkušenosti, vyvarovat se nesolidních a nespolehlivých lidí a spolu s nimi i agresivních psů. Za ta dlouhá léta jsem se setkala s mnoha skvělými kynology, z většiny se pak rekrutovali celoživotní přátelé a blázni do psů a pomáhajících služeb, v dobrém slova smyslu, jako to mám já.
Rok 2001- nikdo moc nevěřil, že se canisterapie ujme, udrží, že lidé budou stejně nadšení, jako byli při zakládání organizace. A my jsme byli, připravovali psy, chodili s nimi za lidmi do domovů pro seniory, do pobytových zařízení pro klienty s tělesným i psychickým postižením. Členové a dobrovolníci navštěvovali se svými milými chlupáči lidi v zařízeních sociální péče. Začali si na nás zvykat i děti ve všech typech škol. Reagovali na nás instituce i média. A canisterapie měla díky lidem a psům dobře našlápnuto.
Rok 2002 byl počátečním rokem spolupráce několika organizací v České republice, kde se praktikovala tzv. zooterapie, léčba pomocí zvířat. My pejskaři (canisterapie), kočičáři (felinoterapie), koňáci (hippoterapie) se začali domlouvat, že bychom měli spojit síly a na instituce vyrazit společně. Jinak se s jednotlivci nikdo bavit nechtěl. A to poptávka po zooterapiích začala být velmi příznivě vnímána a žádána.
Nastavila se pravidla, domlouvaly se schůzky, založila se asociace. Bohužel pro názorové neshody a netrpělivost některých členských organizací spolupráce do dvou let skončila. Chtělo to více komunikace a pokory. Mohli jsme být dál.
Podané ruce ale pracovaly bez přestávky a se stejným zápalem jako na počátku existence organizace. V roce 2003 se k nám přidali kynologové z Krkonoš a naší organizaci významně posílili kolegové naší nově založené organizační jednotky Psí pac z Podkrkonoší. Bylo to sice trochu z ruky, ale zájem z jejich strany byl veliký a za celou dobu existence pobočky udělali pro klienty i propagací canisterapie obrovský kus práce. Spolupráce trvala až do roku 2015. To se osamostatnili dle nové legislativy a své úsilí na poli canisterapie realizují v novém spolku.
Každým rokem pořádá naše organizace testování canisterapeutických týmů, přezkušování praktikujících canisterapeutů a jejich psů. Vzděláváme naše členy i zájemce o zooterapie na seminářích. Propagujeme canisterapii na školách všech typů, aby děti i mladí lidé věděli, že se psy se dá báječně pracovat a udělají z lásky k člověku hodně dobrého.
Našimi prezentacemi se snažíme vychovávat lidi k zodpovědnému přístupu ke zvířatům. Ukazujeme jim, že žijeme s živými a citlivými tvory, které musíme akceptovat, neubližovat jim. Oni nám náš přístup určitě vrátí.
V roce 2010 oslavila naše nestátní nezisková organizace deset let existence a oslava byla jedno velké rodinné sportovní klání. Výborně jsme se pobavili při plnění úkolů v přírodě. Pojali jsme to s humorem sobě vlastním a mnohé úkoly jsme museli splnit, jak to běžně zvládají naši pejsci. To znamená překážkovou dráhu, tunel. A u toho jsme se bavili opravdu skvěle.
V roce 2014 jsme otevřeli canisterapeuticko vzdělávací centrum (CVC), kde i díky finanční podpory Města Frýdku-Místku vzděláváme canisterapeuty, poskytujeme canisterapii, navštěvují nás žáci škol i klienti pobytových zařízení.
Patnáctiny organizace v roce 2015 se také vydařily. Zkušenosti z canisterapií jsme si předávali na odborné konferenci, kterou jsme jako první organizace na severu Moravy zorganizovali. V odpolední části pak byl kulturní blok, o který se postarali z velké části klienti. Přišli nám zazpívat, zatancovat i poděkovat. Oslavovat a bilancovat umíme.
Lidé nadšení pro společnou věc jsou schopni nezištně pomáhat, spolupracovat, pro ně i společná radost a pozitivní prožitky nejsou ničím cizím. To jsou členové Podaných rukou, z. s.
Roky utíkají jako splašené. Canisterapií stále žijeme. Navštěvujeme napříč Českou republikou mnohá zařízení, poznáváme spoustu skvělých lidí, kteří poskytují péči lidem s postižením. V rámci canisterapeutických aktivit chodíme za klienty i do domácího prostředí. Tam se jim vnímá poskytovaná léčba ještě intenzivněji.
Předpokládám, že radost z našich psů i jejich doprovodů mají ve školkách i na školách, v domovech pro seniory, v hospici, v léčebnách dlouhodobě nemocných, ve stacionářích pro zdravotně postižené. Canisterapii poskytovanou našimi canisterapeutickými týmy využívají například v Ostravě, ve Zlíně, v Bohumíně, v Jablunkově i ve městě, kde jsme začínali a kde máme centrálu, ve Frýdku-Místku.
Jsem opravdu ráda a hrdá na to, že já i mí psi patří k té báječné rodině canisterapeutů, co vyrostla za patnáct let v Podaných rukou, z. s.
Bc. Helena Fejkusová, předsedkyně organizace
