28.05.2008 11:36

1. Umožňují odstranit celé ústní ústrojí klíštěte z kůže.

Sosák klíštěte (= ústní ústrojí, které je zanořené v kůži) je celý pokrytý bodlinkami, které jsou postavené směrem nahoru (tvar obrácené šišky). Při přímém vytahování klíštěte se tyto bodlinky roztáhnou a zaklíní a „hlavička“ klíštěte se tím poškodí a zůstane v kůži, což má za následek bolest a infekci. Naopak vykroucením těla klíštěte se bodlinky vyšroubují po otočné ose ve směru nebo v protisměru rotace a hlavičku se tak podaří celou vyjmout.

 

kliknutím náhled zvětšíte

 

2. Omezují riziko přenosu infekce.

Při odstraňování klíštěte je velmi důležité nestlačit tělo klíštěte, aby nedošlo k vypuštění slin do kůže, které může mít za následek lokální alergické reakce a přenos infekcí přenášených klíšťaty.

Pinzety nebo svorky a jim podobné předměty vyvíjejí tlak na trávicí trakt klíštěte (viz obrázek).
Háčky O’TOM jsou propracované tak, aby se v nich tělo klíštěte jen uchytilo bez vyvíjení tlaku.
Tyto speciální HÁČKY NA KLÍŠŤATA značky O’TOM si nesou zdravotní a veterinární certifikáty.
V roce 2005 byly v Německu mezinárodně oceněny jako nejlepší a nejefektivnější nástroj na odstraňování klíšťat.
Na českém a slovenském trhu se vyskytují od roku 2004, jinak se v celé západní Evropě a USA úspěšně používají již od roku 1996 a svou jednoduchostí a efektivitou předčily mnohé jiné prostředky.

 

Jak rychle, efektivně a hlavně správně odstraňovat klíšťata
Co je třeba o klíšťatech vědět

Klíšťata jsou roztoči, kteří ke svému životu a životnímu cyklu nezbytně potřebují krev svých hostitelů. Krev jim slouží jako výživa a podmiňuje jejich další vývoj. Klíšťata, se kterými se nejčastěji setkáváme jak u zvířat, tak i lidí, jsou většinou vývojová stádia, která se potřebují nasát a dorůst do určité velikosti pro to, aby se pak po odpadnutí mohly přeměnit v další vývojové stadium.
Vzhledem k tomu, že jejich jedinou potravou je krev, upřed- nostňují teplokrevné jedince včetně člověka. Infestace klíšťaty u plazů a obojživelníků však není výjimkou.
Klíšťata žijí v travnatých, křovinatých a stromových porostech a pokud cítí vydechovaný oxid uhličitý ze zvířat či lidí, okamžitě se pustí a doslova na hostitele spadnou. Zvířata i lidé je také svým pohybem v těchto porostech mohou nasbírat.
Množství nasbíraných klíšťat lze účinně omezit užíváním repelentních prostředků u lidí. Pro zvířata již existuje několik druhů dlouhodobě působících veterinárních přípravků ve formě obojků, sprejů nebo koncentrovaných kapek spot on, které se aplikují na kůži psů, koček i koní.

 

Problém - lezoucí klíště

Jakmile se klíště dostane na tělo hostitele, leze po něm a hledá vhodné místo k zavrtání do kůže. Instinktivně si vybírá místa s tenkou a dobře prokrvenou kůží, která jim zaručí hojný zdroj potravy. Proto se klíšťata obvykle nacházejí na delikátních místech těla jako jsou slabiny, třísla, podpaží, krk, uši a okolí očí.

V této fázi je nejúčinnějším pomocníkem kousek lepící pásky, jejíž okraje uchopíme mezi palec a ukazovák obou rukou lepící stranou směrem k srsti a kůži zvířete či člověka a viditelná lezoucí klíšťata na ni nalepíme.
Proti vlastnímu přisátí lezoucích klíšťat na hostiteli se lze bránit užíváním repelentních prostředků u lidí a veterinárních přípravků u zvířat. Klíšťata jsou obvykle natolik odolná, že někdy dochází k jejich přisátí, přestože jsou hostitelé ošetřeni vhodnými a dobře účinnými prostředky. Pokud účinná látka proti klíšťatům v kůži nebo krvi hostitele dosahuje správné koncentrace, klíště obvykle po přisátí uhyne, ale nepustí se a nakonec přisáté uschne.

 

Problém - přisáté klíště

Nyní co s přisátým klíštětem. Klíšťata bývají vektory některých infekčních chorob jako je babezióza, ehrlichióza a Lymská borelióza. U boreliózy je například známo, že k tomu, aby došlo k aktivaci borélií, musí být klíště přisáté minimálně 24 - 48 hodin. To znamená, že pokud se podaří klíště odstranit hned první den po přisátí, omezí se riziko přenosu na minimum.
Jednou přisáté klíště se samo nepouští ani neputuje na jiná místa po těle, ani se nestěhuje na jiného hostitele.
Odstraňování čerstvě přisátých klíšťat bývá velkým problémem, poněvadž k uchopení takovýchto malých roztočů je zapotřebí předmětů, které jsou schopné zachytit jednu desetinu milimetru. Pokud se nepoužijí vhodné prostředky, vyprošťovací proces obvykle končí na humánní nebo veterinární pohotovosti s uvízlou hlavičkou klíštěte v kůži a nakonec vyžaduje malou incizi skalpelem.
Nasátá klíšťata se pouštějí sama, pokud dosáhla příslušné velikosti; pokud ne, je nutno je vykroutit a přitom je ale NEZMÁČKNOUT!

 

Pokud dojde ke zmáčknutí či rozmáčknutí klíštěte, nastanou dva problémy:

1. Může dojít k vystříknutí nasáté krve z klíštěte ven a tím se zvýší riziko přenosu výše jmenovaných infekčních chorob pro člověka, který klíště tímto způsobem odstraňuje.

2. Klíště vypustí sliny a obsah zažívadel do kůže hostitele, čímž se jednak zvýší riziko přenosu infekčních chorob pro hostitele (člověka a zvíře) a navíc se v místě přisátého klíštěte vytvoří eosinofilní granulom, což je v podstatě lokální alergická reakce na klíště, která se projevuje zarudnutím, zduřením a výraznou svědivostí. Granulomatózní procesy se hojí pomalu a "bouličky po klíštěti" mohou v kůži přetrvávat i několik týdnů.

Zdroj: www.casopis.planetazvirat.cz